Druhá světová válka nad českým územím
Messerschmitt Me 262 production & Arado Ar 234’s final operations
David E. Brown, Tomáš Poruba, Jan Vladař
Publikace tematicky rozšiřuje naši předchozí studii „Messerschmitt Me 262s of KG & KG(J) units“ o další informace týkající se Messerschmittu Me 262 a obecně německých proudových strojů nad českým územím. Zachovány jsou typické rysy této řady, tzn. historická část doplněná o podrobné studie konkrétních strojů.Text je doprovázen téměř 220 fotografiemi, přehledovými tabulkami a originálními dokumenty tak, jak je v našich studiích obvyklé.
| datum vydání | stran | fotografií | barevných bokorysů | jazyk | vazba |
|---|---|---|---|---|---|
| 2012 | 150 | 220 | 15 letadel | anglický | brožovaná |
Oprava kapitoly:
„Messerschmitt Me 262s of KG and KG(J) units, II. Fighter umbrella over Me 262 airfields in Bohemia“, str. 146–156
Část:
„Bf 109K-4, „Red 7“, W.Nr. 331???; 10./JG 27, Prague-Kbely“, str. 152
V uvedené kapitole jsme podrobně popisovali Bf 109K-4 ze stavu JG 27 zanechaný na letišti v Praze-Kbelích (ne v Praze-Letňanech, jak je chybně uvedeno v textu). V následujícím textu přinášíme opravy popisu stroje založené na reakcích čtenářů naší studie.
Na základě osobních rozhovorů s nadšenci se zájmem o historii letiště Praha-Kbely, kteří měli to štěstí osobně se setkat s pamětníky té doby, můžeme prohlásit, že označení tohoto letounu bylo „modrá 7“. Pocházel proto ze 12./JG 27, která používala modrou barvu pro označování svých letadel. Správný název kapitoly pak zní: „Bf 109K-4, „Blue 7“, W.Nr. 331???; 12./JG 27, Prague-Kbely“.
Pamětníci května 1945 na kbelském letišti s určitostí hovořili pouze o dvou poměrně zachovalých Stodevítkách na letišti – „žluté 7“ a „modré 7“. „Žlutá 7“ byl nepochybně Bf 109G-10/R6 ze III./JG 300 (viz Messerschmitt Bf 109s of JG 52 in Deutsch Brod, JaPo, str. 52), jejíž kresbu také přikládáme. „Modrá 7“ pak zůstala na jižním okraji letiště, naproti charakteristickým hangárům a vodárenské věži.
Podle našeho dnešního názoru na zbarvování Bf 109K úvodních sérií předpokládáme, že horní plochy kryla dvojice odstínů RLM 74/75. Vzhledem k tomu, že RLM 83 byl ve skutečnosti odstín tmavě modrý (pro námořní letadla), nemohl být použit pro zbarvování denních stíhaček. RLM 83 „Dunkelgrün“ neexistovala a šlo s největší pravděpodobností o starší RLM 74, v originále nazvanou „Grün-Grau“.
Uvedené změny jsou promítnuty do nové kresby stroje.
Za zprostředkování vzpomínek pamětníků a upozornění na nesrovnalosti v našich textech bychom chtěli poděkovat panu Miloslavu Hrabáňovi ze Kbel.
